Skúška ohňom, interpretačná esej, 4. časť (pokračovanie Hier o život)

11. července 2012 v 15:58 | Sherylin Lee |  Úvahy
Nadpis hovorí za všetko, ale kto by to nevedel,
Hry o život mali aj pokračovanie: Skúška ohňom.
A moje eseje budú od tohto bodu len kratšie a kratšie.
Najviac sa mi opäť páčia citáty, hor sa do zamyslenia.





Apropó, uvažujem nad tým, či nebude po tomto všetkom zbytočné uverejniť recenziu na knihu, ale recenzia je predsa recenzia.
Čo si myslíte?

4.časť eseje

Skúška ohňom

Páčilo sa mi, ako autorka dokázala prostredníctvom jednoduchých slov vtiahnuť mňa - čitateľku do deja. Ako keby som sa ocitla priamo tam, v knihe. Cítila som a videla to, čo opisovala. Vedela som, čo prežíva hrdinka a taktiež som vedela, čo v danom okamihu robí a čo ju k tomu vedie. Opisy pôsobili nenútene: "V dlaniach zovriem fľašu, mrazivý vzduch už dávno vytiahol teplo z čaju. Svaly mám stuhnuté od chladu"... "Proti slnku som bezmocná. Môžem sa iba prizerať, ako ma vťahuje do dňa, ktorého sa celé mesiace desím."

Suzanne Collinsová poskytla úplný obraz o svete protagonistky. Nevšimla som si rozdiel medzi jej prvou a druhou knihou. Svet hrdinov opisovala tým istým spôsobom, ako v Hrách o život, dokonca aj činnosti a pocity pôsobili ako pocity niekoho skutočného, nie iba knižnej postavy.

"Útrapy v nás vyvolávajú skôr únavu než hnev. Obyvatelia Jedenásteho obvodu sú zúfalejší. Prezident Snow má pravdu - aj jediná iskra by tu mohla viesť k požiaru. Všetko sa odohráva tak rýchlo, že sa nad tým nestíham ani poriadne zamyslieť. Varovanie, výstrely, poznanie, že som mohla rozpútať čosi, čo môže mať nedozerné následky... Je to priam neuveriteľné. Bolo by to iné, keby som rozruch spôsobila úmyselne, ale takto... ako to, že som vyvolala toľko problémov?"

V tejto časti Katniss hovorila o ľuďoch, ktorí boli natoľko utláčaní, že miesto miesto únavy pociťovali hnev. Hnev bol nasledujúcim stupňom po únave. Boli týraní, bití a nemali dostatok jedla. No hnev ešte stále nebol vrcholom toho, čo človek musel cítiť, aby sa zastal seba. Musela to byť číra nenávisť, zloba, únava a akési uvedomenie, že takto to donekonečna nepôjde. Človek musel byť ochotný obetovať sa, stratiť život pre voľnosť, aby otroctvo prestalo. Až keď bol ochotný, až vtedy sa mohla začať skutočná revolúcia. To, že Katniss rozpútala boj tým, že bola ochotná zomrieť, dodalo silu ostatným ľuďom v obvodoch. Práve preto, že to nespôsobila úmyselne, pôsobilo to úprimne. Ostatným to dodalo nádej, silu, odhodlanie Sídlo sa dá poraziť. Čo ona vo svojich úvahách vnímala ako problémy, ktoré mali ohroziť jej existenciu a existenciu tých, ktorých milovala, to ostatní, ľudia z obvodov, videli ako šancu na nový začiatok. Dokonca za problémy považovala aj to, že s ňou súhlasili. Nechcela vzburu, pretože vedela, že taká vzbura sa nezaobíde bez obetí. Cítila sa ako vrahyňa, keď v nich zobudila emócie podobné tým jej vlastným.

"Jediný takmer nezreteľný pohyb znamená pochovanie mojich nádejí a začiatok konca všetkého, čo mi je na svete drahé. Neviem odhadnúť, aký trest ma postihne a koho ešte zasiahne, ale napokon s najväčšou pravdepodobnosťou nezostane nič. Dalo by sa očakávať, že sa ma v tejto chvíli zmocní neopísateľné zúfalstvo, lenže namiesto toho cítim úľavu. Už nemusím nič predstierať. Dostala som odpoveď na otázku, či môžem v tomto riskantnom podniku uspieť, a vôbec nezáleží na tom, že je to jednoznačné nie. Ak je v ťažkých časoch nevyhnutné konať zúfalo, teraz mám slobodu konať tak zúfalo, ako len uznám za vhodné."

Napriek tomu, že prezidenta Snowna nepresvedčila o tom, že Peeta miluje, začala sa cítiť slobodná. Sloboda nie je pocit bezpečia, ale možnosť nepretvarovať sa a žiť tak, ako cítime, že je to správne, keď žijeme podľa vlastného presvedčenia a pocitov, keď žijeme podľa seba. Človek pravdepodobne o niečo príde, keď sa vzdá zdanlivého bezpečia pre slobodu, ale môže konať tak, ako uzná za vhodné. Použiť všetky svoje sily, aby uspel a je jedno, aké zbrane použije. Zúfalé myšlienky podporujú zúfalé činy. Ale kedy človek získa niečo iba tak? Bez protihodnoty? Málokedy. Katniss si to uvedomovala a žila s tým, že príde o všetko. Napriek tomu, že človek je na takéto chvíle pripravený, zasiahne ho to celou silou a zmení ho na nepoznanie..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wendulka Wendulka | Web | 11. července 2012 v 16:42 | Reagovat

Moc děkuji :). Momentálně si to nemohu přečíst, protože stále čtu ještě Hunger Games a chci se nechat překvapit :D.

2 sherylinlee sherylinlee | E-mail | Web | 11. července 2012 v 18:04 | Reagovat

[1]:Nič sa nestalo, rozumiem :).

3 Mniška Mniška | E-mail | Web | 12. července 2012 v 9:52 | Reagovat

No, tak co se týče recenze, nechci říct, že by byla zbytečná, ale dle mého názoru už by to byl spíš asi takový dodatek, tyto interpretační eseje dle mého možná podávají lepší obrázek o knize, než recenze. Přijde mi totiž, že už takhle dáváš do těchto esejích víc, než se dá do recenze nastrkat. Recenze už by asi byla jen takové shrnutí. To jest můj názor

4 Aelis Aelis | Web | 12. července 2012 v 23:20 | Reagovat

Předem se omlouvám za slohové cvičení, které jsem ti právě napsala sem do komentářů. Máš můj obdiv, že si něco takového napsala. Moc se mi to líbí, poskytuje to nový pohled na celou knihu (v tomhle případě knihy).
(Já se obdivuju za to, že jsem slovenštinu úspěšně přelouskala, protože, když jí čtu, stále mi dělá trochu problémy.) :D

Nejdřív k první části. Připoměla jsi mi tím dvě knížky. Jmenují se Přežila jsem a Odpustila jsem. Napsala žena jménem Immaculé Ilibagiza. Ona a její bratr a asi dvě tety byli jediní dva z velké rodiny, kteří přežili Rwandskou genocidu. Vím, že si teď asi říkáš, co to s tím má společného. Když jsem to četla, dojalo mě nejen její popisování toho, jak přežívala tři měsíce zavřená v koupelně metr na metr s dalšími asi sedmy ženami, ale taky to, že jsem zjistila, že v evropských zprávách tenkrát živé probíhaly přenosy vraždění a nikdo s tím nic neudělal. Takže můžu říct, že něco podobného se stalo i tady. Tady to není jen pouhé ,,jsme na to zvyklí", tady to byl šok a stejně to nikoho nezajímalo.

K druhé části. Tvůj popis společnosti je naprosto výstižný. Chudí lidé mají víc než ti bohatí. Já jsem z dost chudé rodiny. Naše finanční situace by se dala přirovnat k horské dráze. Teď už jsme na tom normálně, zkrátka průměrně, ale občas mě raní, když někdo řekně něco jako, to nemáš stovku na... A já si vzpomenu na dobu, kdy moje mamka musela počítat drobné jen proto, aby nám měla, co koupit k jídlu a to musím říct, že ani trochu nepřibarvuju. Ať byla tenkrát naše situace jakkoliv kritická, byla jsem šťastná. Šťastnější než kdybych měla iPhone a iPad a iPod, vlastní koupelni, služebnou a nevím, co ještě. Kdyby pokaždé stačilo jen říct, byl by můj život o ničem, protože bych nemohla všech těch věcí dosáhnout po svém (našetřit si na to, snažit se). Všechno bych měla naservírované na zlatém podnose. Nuda.

Ke třetí části nemám, co dodat. Konec knížky byl zkrátka nečekaný a Katniss moc dobře věděla, co dělá.

A k téhle části. Jediné, co mohu říct je to, že když se několik lidí s jednou myšlenkou spojí dohromady, dějí se úžasné věci. Díky bohu za to. :)

5 sherylinlee sherylinlee | E-mail | Web | 13. července 2012 v 13:09 | Reagovat

[3]: Ďakujem pekne. Myslím si, že recenziu chcem uverejniť už len preto, aby som vyjadrila čosi, čo esej nemá a dala to na web, ktorý v poslednom čase veľmi intenzívne zanedbávam.

6 sherylinlee sherylinlee | E-mail | Web | 13. července 2012 v 13:13 | Reagovat

[4]: Hovorila som o tom, že zbožňujem dlhé komentáre? Veľmi si ma ním potešila, najmä kvôli tomu, že si sa prelúskala slovenským textom, ktorý je pre Teba určite namáhavejší ako český (jednoznačne) a to nepozerám ani na to, aké sú interpretačné eseje nudné a v mojom prípade aj dlhé.

Viem, aký je to pocit, nemať všetko. Možno osobný príbeh, svedectvo, by som dokázala o tom uverejniť aj sama. Niekedy to vo mne vyvolalo zlosť. Hovorila som si, že je to v pohode, že takto dosiahnem čosi viac, ale občas, keď vidím, ako bohaté hlúpe detičky sa dostávajú na dobré posty, tak ma moja nálada pozitivizmu veľmi rýchlo prechádza. Hovorím si, že to nie je fér, no na druhej strane, to netreba vzdávať.

Veľmi ma prekvapil príbeh, o ktorom si písala. Neviem, či by som dokázala prečítať takú knihu. Hlavne keď sa jedná o tento druh ignorancie a je to realita. Krutá realita. Nehovorím si, že ako to súvisí, pretože ja súvislosti vidím všade :). Žiaľ sa takéto veci dejú, žiaľ sa dejú aj horšie veci, ale čo je najsmutnejšie, že ľud sa tomu dokáže prizerať.

7 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 13. července 2012 v 16:27 | Reagovat

Právě čtu první knížku Hunger games - přečetla jsem to a dva dny, je to prostě geniální!
Jsem ráda, že se ti líbí ta fotka. Je z Krakowa, měli to tam nalepené na jedné zdi v židovské čtvrti. Myslím, že tam bydleli nějací umělci, hrnčíři nebo cosi takového. Proč bych měla změnit svoje psaní? Změnit asi ne, ale když píšu tak cítím, že pořád přemýšlím co si o tom pomyslí ten člověk. Cítím, že píšu na padesát procent pro něho.
Poslední věta nemá být vůbec smutná, aspoň ne v mém podání. Je to z jedné písničky, kterou mě učil pětiletý kluk, kterému ji pro změnu zpívala jeho babička. Je to trochu smutná písnička, ale hezká:)

8 sherylinlee sherylinlee | E-mail | Web | 13. července 2012 v 19:34 | Reagovat

[7]: No ja som mala všetky knihy v jednej, tak som si to prečítala za necelé dva dni. Nedokázala som knihu zložiť. Vlastne ja vždy, keď sa do nejakej knižky začítam, tak ju neviem zložiť z rúk.

To je také zlaté, päťročný chlapec? Bola by som zvedavá, ako tá pesnička znela :). Určite bola krása, keďže si z nej citovala. Chcela by som poznať celú pesničku :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všetky práva vyhradené.