ZAS: Vera radí, ako na opisy

22. srpna 2012 v 23:24 | Sherylin Lee |  ZAS

Vera opäť napísala skvelý článok. Skláňam klobúk a odovzdávam jej slovo.







Od slov až k představám

Každy, kdo někdy četl ať už jakoukoli knížku, pohádky nebo ten nejkrvavější horror, už od začátku se vám někde v mozku rozběhla představivost o tom, jak vypadá hlavní hrdina, jak asi vypadá místnost, ve které se děj právě odehrává, jednoduše řečeno to před sebou v mnoha případech vidí jako filmovou pásku, která se mu promítá přímo před očima, zatímco přeskakuje přečtené řádky jeden za drahým nebo zrovna otáčí stránku.

Příčina toho všeho je snad více méně jasná - popisy. Ať už čehokoli, postav, místa děje, činností.

Když se řekne popis, většina lidí si asi jako první představí nějakého člověka nebo jeho zevnějšek a popisuje, jak vlastně vypadá. (Modré oči, protáhlý obličej, černé spletené vlasy, malá postava, ploché břicho…"

Potom se k tomu ještě přidá charakteristika jeho vlastností a jsme hotovi. Další skupina si vybaví nějakou věc a tu začne popisovat, jenomže takhle bychom se daleko nedostali, troufnu si říct, že i kdyby si někdo dal opravdu záležet s popisování všech možných i nemožných detailů a zavrtáváním se do hloubky jeho pocitů, určitě by nenapsal více, než jednu stránku A4 a i to by mu docela dalo zabrat.

Ale důležité je uvědomit si, že existuje ještě třetí druh popisu (vynecháme líčení, vyprávění, odborné popisy a já nevím, co všechno…) Je to popis DĚJE, popis určité SITUACE.

Podle mě, je tohle vůbec do nejdůležitější v psaní vůbec! Daleko důležitější než třeba zápletka, protože můžete mít sebelepší děj, sebelepší prostředí nebo sebelepší postavy či zvraty, ale pokud to nebudete umět popsat…nebude to prostě ono. Jedna moje kamarádka má úžasný námět povídky (až jí ho někdy závidím…klidně to přiznám) Ale protože se psaním teprve začíná a nemá skoro žádné zkušenosti,…jak už jsem řekla, není to ono. Tím nechci říct, že by se mi to nelíbilo, náhodou líbí, ale víte jak to myslím…

Popisy tedy tvoří základ literárního díla, někteří si to možná neuvědomují, ale je to tak. Kdybyste nepopisovali, zůstalo by to celé jenom u rozhovorů a z takové povídky se skoro nic nedozvíte. To by potom musel psát někdo, kdo to celé dokáže převádět do přímé řeči a s tím se nepatlá jen tak někdo.

Někdo říká, že celý děj sice zbrzdí a v některých momentech to může ubírat na napínavosti, ale zase…Není to pravidlo!...když kupříkladu - vás hrdina skočí do studny a potom tam dáte dlouhé popisy, třeba úplně z jiného úhlu (třeba popisujete, co se stalo s těmi, co tam byli s ním atak..) v někom to může vyvolat pocit nedočkavosti kdy už se konečně dozvím, jestli to přežil nebo ne!!!

A pokud popisujete, jak se postava utápí v nejistotě, když je sama doma a znenadání začne rachotit klíč v zámku…všechny okolnosti, každý její pohyb..myšlenku…a klidně ať se to táhne, to je účel, co nejvíc napínat.

Jak psát popisy


Tak tohle záleží asi nejvíc na vás, protože každý máme jiný styl psaní a diktovat přesné postupy se prostě nedá a navíc by to byla nuda, kdyby všechno mělo stejný ráz.

(Jeden z mých příkladů, které jsem nějak dala dohromady během dvou minut)

Katrin se podívala do zrcadla. Když Katrin zjistila, že má na puse rozmazanou rtěnku, sáhla pro kapesníček a utřela si pusu. Potom si prohlížela své oči. Oči měla sice namalované, ale ne dost. Oční linky nebyly příliš vidět. Když v tom za sebou zahlédla Karla.
"Ahoj Karle"
"čau Katrin"
"Jak bylo?"
"Ale jo, celkem to šlo…"
"Tak to je fajn"

CHYBY - opakující se slova!!! (Katrin, pusa, oči!!)

S tímto stylem psaní, (opakování jména postav v každí větě) se setkávám docela často. Ne, že by to bylo úplně špatně, ale na co potom máme zájmena? A navíc vypadá to…moc začátečnicky

Pusu můžeme nahradit ústy - (slovní zásoba, že by? máme tolik krásných českých nebo slovenských slov!)
Stejně tak třeba oči…
-Krátké věty!
Proč je nespojit a neudělat z toho souvětí? Vypadá to určitě daleko líp
-Rozhovory!!!!
Já vím, ne každý umí psát rozhovory (já třeba taky moc ne…) ale uvědomte si, že i při jakémkoli dialogu přece musíte něco dělat! I třeba mimiku, pohyb rukou, myšlení…Někdy nemusíte cpát popis za každý rozhovor, někdy se to jednoduše nehodí, ale jinak to vypadá moc prázdně…

MOHLO BY TO BÝT ASI TAKHLE

Katrin se na sebe podívala do zrcadla, aby ještě naposledy zkontrolovala svůj vzhled. I když nad úpravou své image strávila necelých 40 minut, stále se nemohla považovat za královnu krásy. Nevadilo jí to, koneckonců je to jen rande. Po chvíli si všimla, že má na horním rtu poněkud rozmázlou rtěnku, se kterou si předtím rozhodla trošku zaexperimentovat. Sáhla po jednom z papírových kapesníčků položených na stole a opatrně smázla nechtěnou barvu ze tváře….ATD ATD ATD…
Když vtom za sebou v odraze spatřila svého mladšího bratra Karla, který se zrovna vrátil ze školy.
"Ahoj"
Pozdravila jej, zatímco si tužkou na oči zvýrazňovala slabé linky pod očními víčky. Potom se k němu otočila a zeptala se ej, jaký měl den. Ne, že by ji to zajímalo, ale jen cítila potřebu se zeptat…
"Ale jo, celkem to šlo…"
Zamručel a zmizel někde v prvním patře.

Myslím, že si každý hned líp představí okolnosti, i když jsem neuváděla, jak ti dva vypadají, jaké má Katrin vlasy…to by mohlo obsahovat třeba to ATD ATD…:)

Možná proto se filmy tolik liší od knížek, podle kterých jsou natočené….a možná taky proto má většina lidí raději ty knížky.

A taky ve filmech se nedají moc dobře vyjádřit pocity (Fajn, tak dají, ale víte, jak to myslím ne?)

Smysl popisů spočívá v tom, vtáhnout čtenáře do děje a vlastně děj co nejvíce přiblížit skutečnosti. Přenést pocity postav ven z knížky a když má strach, tak donutit čtenáře, aby ho měli taky .

Autorku tohto článku nájdete na TEJTO ADRESE.
A my jej veľmi pekne ďakujeme, že prispela do tohto projektu.
Ak neviete, o čo sa jedná, resp. máte nejaké tipy, môžete sa pridať.
Hlavný článok, ktorý sa týka tohto projektu, nájdete po kliknutí na ikonku.


článok pridala
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beatrix Beatrix | E-mail | Web | 23. srpna 2012 v 21:59 | Reagovat

Súhlasím. Opis (jeho druhá verzia), ktorý si poskytla, by mne osobne úplne stačil. Mnoho začiatočníkov sa veľmi podrobne venuje vzhľadu postáv, čo je podľa mňa ale dosť zbytočné.
Farba vlasov, ich dĺžka (tiež len v zmysle: krátke, dlhé, polodlhé), výška a približne hmotnosť (tučná, chudá, normálna) sú úplne postačujúce. Ja osobne si postavy nepredstavujem do detailov, keď čítam knihu, vidím len nejaký matný obraz.
Omnoho, omnoho dôležitejšia je charakteristika a opis samotného deja, presne ako hovoríš. :)

2 Zoocy(Shaxe) Zoocy(Shaxe) | Web | 6. září 2012 v 13:12 | Reagovat

Ani sa nedá povedať ako s tebou súhlasim. Toto hovorím stále, opis, opis, opis... To je najväčšie gro príbehu.
:)
Aj keď niekedy už mi príde, že sa so svojimi opismi tak opakujem až strach, ale no... Stále z iného uhla to beriem no :D
Ale pekne si to zhrnula v článku.
Like :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všetky práva vyhradené.