Projekt kritika: Den, kdy nevyšlo slnko

12. září 2012 v 21:16 | Beatrix a Sherylin Lee |  Projekt kritika
Prinášame vám prvú poviedku aktuálnej témy dvoch týždňov a jej hodnotenie.
(autorkou poviedky je Vicky)








DEN, KDY SEM NESPATŘILA SLUNCE



V hlavě mi buší. V uších píská. Mám dojem, že natáhnu bačkory. Co nesnáším, se nazývá hluk a zvlášť pak obrovský hluk. Aplaus kolem mě je stále hlasitější. Nedá se to vydržet.
"Čemu tihle magoři vlastně tleskají?" ptám se výsměšně svého bratra, který mě dnes přemluvil, abych ho sem svým autem dovezla a nakonec i k tomu, abych tu s ním zůstala. Jsem si jista tím, že toho lituji. Viktor skáče a podporuje ty chytráky na pódiu - sama se divím, že mají na svém "koncertě" tolik posluchačů, kteří nudou neutekli. Já bych to bývala už udělala, kdyby mě tu Viktor nezdržel s máslovým popcornem.
"Nejsou to magoři," namítá Viktor. "A náhodou je to skvělá skupina! Kde dneska slyšíš metal country?"
"Právě, že nikde," odsekávám. "A taky to nikdo neposlouchá. Navíc - kdo by nazval svou hudební skupinu ELEKTRON??" Vrtím hlavou v náznaku, že dávám najevo, co si myslím. Viktor už neodpovídá. Jsem ale vděčná, že podívaná je u konce. Lidé začínají odcházet, i když většina si žádá přídavek. Nakonec jsem nucena poslouchat ještě dvě další hrozné písně a ELEKTRON končí. Uklánějí se a odcházejí do zákulisí a Viktor bohužel trvá na tom, že si k nim musíme dojít pro autogram. Svolím, ale jen proto, že má narozeniny. Dnes je mu osmnáct a jakmile (word si zažiadal čiarku) dostane své auto, už nikdy nebudu nucena ho dovážet na podobné akce, jako jsou koncerty ELEKTRONU.
Následujeme členy kapely, když se ocitáme v tmavé místnosti. Jsou tu dva z bandy, neznám jejich jména, ale vypadají komicky směšně. Viktor míří k jednomu z nich a zoufale vesele na něj něco volá. Ke mně se obrací ten druhý a představuje se mi jako Travis.
"Jak se ti líbil koncert?" ptá se radostně.
"To vás ta růžová kravata nedusí?" odsekávám nevzrušeně a ignoruji Travisovu otázku. Oděv kapely je naprosto šílený: žlutá košile, plážové šortky, černý klobouk a růžová kravata. Prý to má působit lajdácky a bláznivě, což se rozhodně povedlo. Možná až moc.
"Snažíš se udělat dojem?" oslovuje mě Travis další otázkou.
"Panebože," ulevuji si. "Vy jste ještě trhlejší, než jsem si myslela." Otáčím se zpátky na Viktora, který již dostal svůj autogram a upaluje zpátky ke mně. Na osmnáctiletého středoškoláka dle mého názoru působí až moc dětsky. Vtom se něco dotýká mé zadní kapsy riflí. Prudce se otáčím zpátky k Travisovi.
"Snažíš se udělat dojem?" vypaluji na něj drze a už si to rázuji s Viktorem ze zákulisí. Ach bože, to byl ale večer.
Cestou domů slyším šustění. Prohrabávám zadní kapsy a přitom neohrabaně řídím a vytahuji zmačkaný zažloutlý papír. Čtu, co je na něm naškrábáno.
ZÍTRA NESPATŘÍŠ SLUNCE.
Cože? To je nějaký vtip? Hned mi před očima vyskočí obrázek Travise a jeho žertovný úsměv, když jsem ho přistihla, jak mi sahá na zadek. Dal mi do kapsy ten papírek on? Je to dost možné. Travis je magor z magoří skupiny s magořím názvem.
Pokračuji v cestě domů a zapomínám na hloupý vzkaz. Bydlíme na páchnoucím místě v páchnoucí přírodě (páchnuca príroda? Jedine že by niekde naokolo bola farma) na jednom z Norských fjordů. Žijeme tam s rodinou už dlouho a neznám trapnější Prdelákov.

V noci se mi zdají divné sny o Travisovi. Slyším výsměšná slova o tom, co se mi stane zítra. Ráno už si na ně ale nedokážu vzpomenout. Vlastně jsem přišla i o jiný smysl (prečo aj o iný zmysel? Pamäť predsa nie je zmysel). Zrak. (celkovo by som tieto dve vety vynechala) Když jdu k oknu, abych roztáhla závěsy a spatřila slunce, najednou mi víčka (prečo viečka? Snáď oči, nie?) překryje temnota. A v mysli mi vytane Travisův vzkaz. Je možné, že na mě poslal kletbu za mé chování?
Už nikdy jsem nespatřila slunce.

V noci se mi zdají divné sny o Travisovi. Slyším výsměšná slova o tom, co se mi stane zítra. Ráno už si na ně ale nedokážu vzpomenout.
Když jdu k oknu, abych roztáhla závěsy a spatřila slunce, najednou mi víčka překryje temnota.
V mysli mi vytane Travisův vzkaz.

Už nikdy jsem nespatřila slunce.

Hodnotenie Beatrix

V prvej poviedke témy dvoch týždňov (konkrétne téma Deň, kedy nevyšlo slnko) nevyšlo slnko iba pre samotnú hrdinku. Žiaden armagedon, ani zatmenie slnka, nápad bol originálny a páčil sa mi. Autorka viac-menej dodržala všetky zadané kritériá (ale keďže boli omnoho náročnejšie, než tie minulé, nebudem do toho vŕtať) a použitie predpísaných slov nepôsobilo umelo, prilepene, všetko bolo okej.

Za hľadiska štylistiky a gramatiky som jej v podstate nemala čo vyčítať, iba zopár vecí mi prekážalo, poviedka bola dobre napísaná. Navyše som sa zasmiala, páčil sa mi ironický humor hrdinky.
Celkovo jednoducho musím hodnotiť väčšinu textu absolútne pozitívne, nemám mu čo vyčítať.
(jediná drobnosť - keď si šli po ten autogram, bolo tam prázdno, alebo čo? Prečo sa Travis venoval dievčaťu, ktoré ani len nemalo záujem o jeho pozornosť, keď podľa predchádzajúceho deja súdim, že na koncerte bola celá hromada fanúšikov, ktorí asi tiež budú chcieť autogram? Ale celkom by stačilo povedať, že sa tam jednoducho prihnali prví, teda je to ozaj len detail)

Tým zvyškom, ktorému mám čo vyčítať, je koniec. Ten sa až tak nepodaril, je omnoho slabší, ako zvyšok poviedky. Samotný nápad je ale skvelý a je podľa mňa škoda, že tak zanikol.

Ku konkrétnym námietkam:

Malo by byť už skôr spomenuté, že na Travisovi je čosi podozrivé, že vo chvíli, keď ho uvidela, mala zlý (alebo aspoň čudný) pocit. Pretože oslepiť ju za to, že bola nepríjemná a drzá - to je surové. Pripadalo mi to prehnané (z pohľadu slušného človeka), preto musí byť vopred jasné, že ten chlapík je nebezpečný (predsa len bol na koncerte, kde mu dav ľudí tlieskal ako šialený, prečo by ho malo tak hrozne naštvať jedno mrzuté dievča?), inak je to nevierohodné.

Posledný odsek by som skrátila na štyri-päť viet (vrátane poslednej, tá bola dobrá). Otázku, či ju Travis potrestal, by som vynechala, stačí povedať, že si spomenula na jeho odkaz. Tú otázku si každý domyslí, ozaj nie je potrebná.
Dám sem upravenú verziu záveru. Sú to len tvoje vety, nič som nepripísala, len som vymazala informácie, ktoré mi nepripadali potrebné, alebo pokazili efekt. (pozn. - je to len môj názor, niekomu sa možno viac bude páčiť starý záver, navyše si uvedomujem, že by to chcelo aj ďalšie úpravy (najmä nejaké jednoznačné skonštatovanie, že nevidí - dala by som ho za vetu, ktorá sa končí slovom "temnota") , ale nechcela som do toho nič pripisovať)

"V noci se mi zdají divné sny o Travisovi. Slyším výsměšná slova o tom, co se mi stane zítra. Ráno už si na ně ale nedokážu vzpomenout.
Když jdu k oknu, abych roztáhla závěsy a spatřila slunce, najednou mi víčka překryje temnota.
V mysli mi vytane Travisův vzkaz.

Už nikdy jsem nespatřila slunce."

Konečné hodnotenie

Škoda je akurát toho konca, ktorý síce nebol naozaj zlý, ale trochu pokazil dojem z inak skvelej poviedky (keďže práve koniec v nás zanecháva najvýraznejší dojem z prečítaného).
Autorka však písať vie, mňa osobne zaujala a pobavila, poviedku teda hodnotím veľmi pozitívne. Dokonca si ju viem predstaviť ako úvod k dlhšiemu dielu, lebo ma skutočne zaujíma, kto sú tí šibnuto a neškodne vyzerajúci hudobníci, ktorí ľudí dokážu kliatbou obrať o zmysel.
Vo všeobecnosti autorku musím pochváliť za dobrú prácu.

Hodnotenie Sherylin

Chcela by som napísať dlhé hodnotenie, problém je ten, že nemám k čomu napísať dlhé hodnotenie, pretože neviem textu nič vytknúť. Akurát by som bola veľmi zvedavá, prečo prišla hrdinka o zrak (to len tak interne medzi nami - text to nevyžaduje).

Gramatika bola správna, príbeh mal jednu líniu, záver bol prekvapujúci. Akurát by som chcela vedieť, ako to hrdinka riešila. Kričí to po pokračovaní. Už nikdy neuvidela slnko? Nenahnevalo ju to? A prečo oslepla? Dobre, už som ticho, nevypytujem sa.
Bolo to správne satiristické, akurát záver bol šokujúco nesatiristický. Gratulujem. Zvládla si to.

Opravené dielo si môžete
prečítať TU
a stiahnuť TU

Ak sa chcete dozvedieť viac o tomto projekte,
kliknite na ikonku:






 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vicky Vicky | Web | 13. září 2012 v 19:10 | Reagovat

Holky, gratuluju za tu profesionální kritku! :D Moc jste mi pomohly, nedá se vám odepřít, že si všímáte, čeho je třeba! :) Určitě se dál budu účastnit tohohle projektu! :) Takže mnohokrát děkuju! :)
PS: Já vím, že ten konec jsem dost divně usekla, ale chtěla jsem respektovat aspoň trochu těch 550 slov, já kdybych to četla, asi bych to taky moc nepochopila. Příště to snad bude lepší ;)

2 Beatrix Beatrix | E-mail | Web | 14. září 2012 v 12:27 | Reagovat

[1]: Teším sa, že sa ťa kritika potešila. :) A ja sa zas teším na ďalšie tvoje diela, takéto dobré veci je ozaj radosť čítať a písať na ne hodnotenia. :))

No áno, limity slov sú krutá vec, tiež ich neznášam. :D Ale vraj sú aj užitočné, človek sa naučí šetriť slovami a tak.

3 Barbara Barbara | Web | 18. září 2012 v 14:12 | Reagovat

Úžasné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všetky práva vyhradené.