Projekt kritika: Dům v lese

9. října 2012 v 22:45 | Beatrix a Sherylin Lee |  Projekt kritika
Dnes sme si zobrali do parády
(nie je to celkom dobrý výraz, ale znie to celkom pekne)
Dům v lese od Liss.








Blesky křižují oblohu a rázně ji rozsekávají. Z temných mračen se hrnou provazy deště a hlasitě bubnují o zem. Prudká vichřice ohýbá větve stromů. Některé nevydrží a s ránou se poroučí k zemi. Lidé jsou zalezlí doma a s obavami sledují bouři zpoza oken.

Vždycky se najde někdo, kdo si myslí, že je silnější než příroda. Jenže tohle nebylo pár kapek. Byla to bouře, která je v daných zeměpisných šířkách téměř nereálná, jako z jiného světa. A přesto se jeden muž vydal do lesa zaběhat si. Běhával tudy každý den poslední tři roky. Nevynechal ani jednou, dokonce ani když jeho matka ležela v nemocnici s těžkým infarktem. Nebyl z těch, kdo se snadno vzdávají.

Bouře sílila. Větev stromu jen několik kroků od něj hlučně dopadla na zem. Dostal strach. Pochopil, že nebylo moudré podcenit počasí jen kvůli vlastní hrdosti. Na chvíli se zastavil a ohlédl se zpět. Otočil se právě včas, aby viděl, jak blesk udeřil do statné borovice, pod kterou před chvílí proběhl. Strom vzplál oranžovým plamenem, ale pod náporem deště uhasl stejně rychle, jako se objevil. Hromy byly téměř ohlušující a mezi nimi a jejich rychlejšími světelnými bratry byla jen drobná časová odchylka. Pokud by se chtěl vracet zpátky, téměř jistě by ho nějaký blesk zasáhl. Domů to měl i tím nejrychlejším tempem dvacet minut. Zmocnila se ho třesavka a začal drkotat zuby nevěda, zda zimou či strachem.

Vzpomněl si na opuštěný dřevěný domek nedaleko odtud. Rychle k němu přiběhl, otevřel dveře a vpadl dovnitř. Zabouchl dveře, vytřel si vodu z očí a teprve potom se rozhlédl kolem. Že je něco špatně, mu došlo téměř okamžitě. Zvenčí vypadala bouda opuštěně, jako by ji tu někdo zanechal před dávnými časy a teď ji jednoduše nahlodával zub času. Zevnitř vypadala jako jednolitá kostka z nějakého kovu, i když v panující tmě nedokázal dohlédnout ani na špičky svých bot. Po zádech mu přejel mráz. Rychle se otočil a chtěl vypadnout tam, odkud přišel. Opřel se do dveří celou svou váhou, ale neposunul je ani o milimetr. Několik minut se bez výsledku pokoušel je vyrazit. Nad hlavou se mu proháněly blesky a hukot dopadajících kapek byl tak hlasitý, že určitě musely začít padat kroupy.

Usoudil, že holýma rukama dveře nerozrazí, ale neztrácel naději. Vlna adrenalinu, která se mu nahrnula do krve, mu znemožnila přemýšlet nad tím, kde se v lese vzala tahle bizarní bouda a k čemu asi slouží. Soustředil se jen na to, jak otevřít dveře a zaklínit je, aby se dostal ven, ale přitom mohl zůstat uvnitř skrytý před spouští venku. Snažil se ignorovat fakt, že je uvězněný v kovové kostce. Voda, která stékala z jeho mokrých vlasů a oblečení, dopadala na zem s tichým kap, kap, ale on pokaždé nadskočil, když ten zvuk uslyšel.

Zašátral před sebe rukama a zaúpěl bolestí. Rukou se udeřil do něčeho špičatého, nejspíš nějakého háku. Uvědomil si, jak málo stačilo k tomu, aby se na něm houpal jeho mozek. Odkudsi ze vzdáleného rohu se ozvalo jakési zachřestění. Na chvíli se zastavil, srdce vynechalo několik úderů. Skřípot se ozval znovu.

Vnímal svůj zrychlený dech a bubnování deště. Ačkoli už byl ve tmě hodnou chvíli, nedokázal rozeznat ani obrysy. Uvědomil si bezvýslednost své situace a odhodlání se z jeho chování vypařilo. Svezl se k zemi a zjistil, že se mu chce strašně spát.

***
Probudilo ho prudké světlo, které ozářilo jeho kobku. V tu chvíli pochopil, kde je. Srdce měl příliš zdravé na to, aby dostal infarkt, ale rozhodně od něj neměl daleko. Viděl několik mrtvých těl, která byla uzavřena v jakýchsi boxech, takže je prvně necítil. Pochopil, že se octl v márnici a stal se tak na pár hodin hrobníkem. Dokud se nestane další obětí.

Hodnotenie Beatrix


V tejto poviedke boli dodržané všetky zadané kritériá, z tohto hľadiska jej nemám čo vyčítať. Jedine by sme sa mohli zamýšľať nad tým, čo v márnici robí hák trčiaci zo steny, ale bohvie. Ak je to "skladisko" nejakého psychopata, možno si naň vešia zvlášť...ja neviem... hodnotné obete. Každopádne nejde o nič závažné.



Gramaticky a štylisticky bol text podľa mňa úplne v poriadku (samozrejme v češtine si niektoré chyby možno nevšimnem, keďže to nie je môj jazyk), nemám tu čo vytknúť.



Nerozumiem, prečo je prvý odstavec písaný v prítomnom čase a zvyšok poviedky v minulom. Všelijako si to obraciam, ale nedáva mi to skutočný zmysel. Nie je to zle, práveže úvod mi pripadá najvernejšie opísaný (môže byť, že je to tým, že osobne rada čítam takéto veci v prítomnom čase). Akurát nechápem dôvod.



Že domček zvonku vyzerá polorozpadnuto, to by som brala. Pokiaľ v stenách nie sú škáry a nevidno teda len tak dovnútra, tak sa vnútri naozaj môže ukrývať čokoľvek, trebárs aj márnica s pevnými stenami.

Problém vidím skôr v tom, že dvere sa dali zvonku len tak otvoriť. Hrdina poviedky sa ponáhľal, navyše bola búrka a teda asi tma (hlavne v lese), neobzeral sa, len sa chcel rýchlo dostať do bezpečia, preto je pochopiteľné, že sa bez obzerania vrútil dnu.

Ale ak tie dvere boli otvorené stále, tak by ich niekto niekedy určite otvoril, nazrel tam a zistil, čo to tam je. Alebo ich vrah otváral len niekedy? (napríklad keď sa blížila búrka)

Alebo tá márnica vôbec nebola myslená ako pasca, ale jednoducho ako sklad? Tomu protirečí, že dvere neboli zamknuté, no najmä to, že zvnútra sa už otvoriť nedali.



Toto je vlastne moja hlavná námietka. Inak by sa ešte dalo uvažovať o tom, prečo sa tam náhle zaplo svetlo, prípadne čo to zašušťalo v rohu, keď v miestnosti bol sám. Tieto veci však pravdepodobne neboli vysvetlené kvôli limitu slov a ani nie sú zvlášť podstatné.



Celkové hodnotenie



Dobrý nápad, dobré spracovanie. Autorka situáciu dobre opísala, vo mne sa jej "hororové pocity" vyvolať podarilo. Zážitok z čítania nerušili gramatické chyby, ani preklepy, nevyskytovali sa ani krkolomné vety. Všetko bolo jednoduché, pochopiteľné a text sa teda ľahko čítal.

Záver mi pripadal trochu useknutý, ale chápem, že to je tým nešťastným limitom (žiaľ, bez neho to nejde). Rada by som sa dozvedela viac, chcela by som presnejšie vedieť, čo postava prežíva, keď sa dozvedá, aký osud ju čaká... Toto tuším zase môžeme považovať za pozitívum. :)

Poviedka sa mi každopádne vcelku páčila.



Hodnotenie Sherylin Lee


Liss veľmi pekne dokáže opisovať. Vždy keď čítam niečo od nej, mám pocit, že som práve na tom mieste a všetkému, čo je v texte rozumiem. Občas si myslím, že už mám chorobu z povolania, že vytýkam aj tie veci, ktoré sú v poriadku. Liss sa trafila do hororového žánru. Mala som strach. Vtedy, keď sa zavreli dvere a postava si uvedomila, že jej situácia je bezvýchodisková. A potom, čo čosi zašramotalo, som už len tŕpla.

Domček bol drevený. Ja som si ho predstavila z pozliepaných dosiek, ktoré na sebe ledva držia (môj problém). Vo vnútri bola ako kovová kocka =nevedela som si predstaviť, že chlap ich nedokáže napriek tomu otvoriť, pretože som si myslela, že sú na drevo pribité plechy. Síce, ak by tá kovová kocka bola boxom a dom z dosák na ňom iba "kamuflážou" bolo by to v poriadku. Ibaže zas takto to opísané nebolo a neviem, či dobre hádam. Otázka znie: prečo to bolo otvorené? Bola to pasca? Dnu áno, von nie? Sú to otázky, pri ktorých nie je jednoznačná odpoveď (a ktoré sa zrodili zrejme len v mojej hlave). Viac nezrovnalostí som si nevšimla. Dobre sa mi to čítalo, text bol krátky a výstižný. Úplne poslednú vetu by som odporúčala vynechať, aby to neznelo ako príbeh na pokračovanie. To, že sa stal hrobárom je úplne perfektný záver. Síce márnica niekde pomimo, v lese... No aj tak je to dobré.

No, ak sa Liss rozhodne ponechať: "Pokiaľ sa nestane ďalšou obeťou," tak odporúčam niekde vysvetliť, že dom je pascou. Ak nie, tak je to v podstate dobré tak, ako je. Len opis kovovej kocky by mohol byť o kúsok podrobnejší. Stačí aj jednou vetou, ale nech sú slová presné, lebo pod tým si človek, nerozumný Homo sapiens sapiens, môže čokoľvek vysvetliť, keďže myšlienky čítať ešte nevie. Svoje predstavy som už podala. V konečnom dôsledku nie sú veľmi závažné, ale predsa len tu sú.

Autorku článku nájdete na TOMTO BLOGU.
Ak neviete, o akom projekte je reč, kliknite na ikonku a všetko sa dozviete:

Príbeh si môžete pozrieť TU.
Stiahnuť si ho môžete TU.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nicole K. Nicole K. | Web | 10. října 2012 v 14:52 | Reagovat

příběh je hodně zajímavý. Sice jsem taky trochu nepochopila tu márnici v lese (a při pojmu dřevěná chatka jsem si taky představila jen pár starých desek sotva visících na sobě) ale jinak tam není co vytknout. Je to čtivé a povedené :)

2 Vicky Vicky | Web | 10. října 2012 v 17:38 | Reagovat

ten konec byl dost děsivý a příběh byl celkově dost vydařený :) Sama horory moc nezvládám, takže obdivuju všechny, kteří umí popsat tu děsivou atmosféru :) a skvělé hodnocení :)

3 Liss Liss | Web | 10. října 2012 v 21:17 | Reagovat

Moc vám děkuju za kritiku, která mě nesmírně potěšila. S vašimi výtkami souhlasím, jde o to, že se mi nepodařilo to všechno vysvětlit v takovém limitu. ten první odstavec je psaný v přítomném čase jakože to ještě probíhá, zatímco on už je mrtvý. Ale jsem ráda, že se vám to zdálo jako horor, mě se totiž zdálo, že to moc hororové není.

[2]: Děkuju moc.

4 Beatrix Beatrix | E-mail | Web | 10. října 2012 v 21:33 | Reagovat

[3]: Ach tak! Vďaka za vysvetlenie toho prvého odstavca, nejako mi to predtým nedošlo. :)

Jasné, limit je...sviňa. Uvedomujeme si to, ale inak to naozaj nejde.

Sme radi (dovolím si hovoriť aj za Sherylin), že sme ťa potešili a dúfame, že sa ešte niekedy zapojíš. :)

[2]: Ďakujeme aj my. :) Inak, tentoraz som bola ozaj zvedavá na poviedky, horor som sama ešte nikdy neskúšala písať a neviem, ako by som sa s tým popasovala.

5 sherylinlee sherylinlee | E-mail | Web | 11. října 2012 v 9:20 | Reagovat

[1]: Áno, dobre sa to čítalo :). Niekedy je fakt ťažké niečo vytknúť, ale ja osobne sa  snažím reagovať na všetko. Niežeby mi šlo o dokonalosť, ale keď už len niekde mám pocit, žeby to mohla autorka doladiť, tak to naznačím. Či to už urobí alebo nie, je na nej. Musí to sama zvážiť.

[2]: No bol. Mne sa dokonca páčila aj tá úplne posledná veta. Problém som skôr videla v tom, že to potom opäť si pýta pokračovanie, ktorého sa nedočkáme, preto som odporučila ju dať preč (nie preto, žeby nebola dobrá).

[3]: Ja som si ani nevšimla tie časy. Asi som sa fajne začítala. Sme radi, že si nám zaslala príspevok. Vážne mám pocit, že ešte dva projekty a už nebudeme nič iné písať. Fakt to bolo také super, že som nenašla nič, aj keď som tri dni iba hľadala a hľadala, čo by sa dalo vytknúť.

6 sherylinlee sherylinlee | E-mail | Web | 11. října 2012 v 9:23 | Reagovat

*rady

7 Jannie Jannie | Web | 11. října 2012 v 18:10 | Reagovat

Příběh se mi velice líbil a docela jsme se i bála, ale závěr ve mě nevyvoval patřičný děs, který jistě vyvolat měl. Jinak velmi hezky zpracovaný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všetky práva vyhradené.