Projekt kritika: Procitnutí

10. října 2012 v 19:37 | Sherylin Lee a Beatrix |  Projekt kritika
Dnes hodnotíme dielo od Very: Procitnutí.






Sherylin Lee príhovor


V prvom rade, by som uviedla predslov a potom pokračovala v hodnotení samotného diela. Tento projekt slúži na to, aby sme našli vaše slabé stránky. Zvykneme sa sústrediť aj na tie kladné, aby sme neboli "zlé", aby sme vám ukázali, že vidíme aj to dobré, čo sa vo vašich dielach skrýva. Za tieto projekty vlastne nedostávame nič (okrem ďakovania a to nás veľmi poteší, komentáre od tých, ktorým sme dielo ohodnotili, no niekedy ani len to). Robíme to nezištne a zadarmo, preto lebo nás to baví. Dokonca aj vtedy, keď máme "aj iné veci na pláne" a nestíhame, ale napriek tomu sa snažíme držať harmonogramu, i keď to občas nevyjde tak, ako sme si predsavzali. Nechceme spochybňovať vás ako autorov. Je to iba vyjadrenie nášho názoru, ale takého úplného. Stále tvrdím, že názor je ako zadok (každý máme nejaký) a to čo sem napíšeme ani nemusí "byť pravda". Čo je vlastne pravda? Položte si túto otázku sami. Ja som sa už vo svojom profile o pravde vyjadrila. Možno by som sa mala ospravedlniť za svoje názory, ale ak by som to urobila, spochybnila by som seba a nech je môj názor ako zadok, mám ho. Nebudem ho meniť len preto, aby som druhým vyhovela. Vyhovieť každému sa aj tak nedá.

O čo mi týmto príhovorom ide?


Ak niečo napíšem, stojím si za tým. Nie je to útok na žiadnu osobu autora, na žiadnu jeho tvorbu. Nespochybňujem ho, iba podávam svoje postrehy. To, či ste na ne zvedaví, je už na vás. Môžete sa pekne obhájiť v komentároch dole. V celku, ak sa naše postrehy s Beatrix náhodou stotožnia, tak to nie je vopred dohodnutá finta, ako "niekoho" zjazdiť (čo podľa mňa vôbec nerobíme). Ak sa tak stane, že sa zhodneme v hodnotení, je to na pouvažovanie. Preto to robíme dve, aby náš posudok bol celkový a viac objektívny.

Ak sa chcete k tomuto vyjadriť. Pokojne. Nemáme komentáre zablokované a nemažeme ani len tie urážlivé. Dokonca sme nikoho doteraz okrem spamerov nezablokovali, takže stále je tu priestor pre vás. Ak máte akékoľvek pripomienky, nezabudnite sa vyjadriť či poradiť. Radi si vaše postrehy prečítame, prehodnotíme, vyjadríme sa k ním a možno aj náš postoj zmeníme.




Precitnutie

Z nějakého důvodu jsem se probudila.
Zvláštní chlad mě studí do holých zad a ten pocit se brzy rozšiřuje dál. S hrůzou zjišťuji, že na sobě nemám oblečení, jen jakési prostěradlo, potažené přes celou délku těla.
Plíce se mi roztahují a cítím, jako bych do nich opět mohla nasát kyslík. Nadechuji se, avšak oči nechávám stále ještě zavřené. Nemám nejmenší tušení, kde jsem. Poslední, na co si dokážu vzpomenout je tupá rána kovovým předmětem do hlavy a ztráta vědomí, dokud jsem se neprobrala tady. Věci, které se staly mezitím, od zbytku paměti odděluje jedna velká tlustá čára.
Ale žiju. Možná, že je tohle nemocnice a já jsem po operaci. Musela jsem spát opravdu hodně dlouho.
Odkrývám prostěradlo, omotávám ho kolem sebe jako provizorní oděv a pokouším se posadit, zatímco již otevřenýma očima těkám kolem sebe. Tma a závan chladu, to jediné mě obklopuje. A Ticho. Při tom smrtelném klidu mi až tuhne krev v žilách.
Vzduch je tu těžký s příměsí zvláštního zatuchlého pachu, který nedokážu identifikovat. Ještě nikdy jsem nic takového necítila. Představa o nemocničním prostředí se rázem hroutí, to voní jinak. Kde tedy jsem?
Pomalu spouštím nohy ze zvláštního podstavce, který jsem doposud považovala za pooperační vozík, až se chodidly dotýkám ještě více ledové podlahy. Látku si vzápětí přitiskuji blíže k sobě ve snaze alespoň trošku se zahřát. Prvních několik kroků pomalu posouvám nohy po kachličkách kamsi dopředu. Od konečků prstů se plním strachem a srdce mi tluče nepravidelným rytmem, doprovázeným silným zamrazením v oblasti hrudníku. Pach je stále stejný, avšak pro tmu nedokážu určit jeho zdroj.
Konečně se mi podařilo dostat se až ke zdi. Dlaní lehce přejíždím po kluzkém povrchu kachliček, dokud se mi po dlouhých minutách nepodaří tímto způsobem narazit na vypínač. S jeho stiskem se mi však málem zastaví srdce. Z plic se mi při pohledu před sebe spontánně vydere z plic pronikavý výkřik a zároveň si ústa bleskově kryji dlaněmi. Stále nemůžu uvěřit oné skutečnosti. Jsem…uprostřed márnice!
Můj první pohled nyní spočívá na třech podlouhlých podstavcích srovnaných vedle sebe po délce místnosti. Na jednom z nich je tělo přikryté bílým povlakem s krvavými fleky, z něhož koukají jen spodní části nohou. Na tom nejvíc vpravo vidím jakéhosi mrtvého muže s rozříznutým hrudníkem. Vedle něj na podstavci leží zkrvavený řezný nástroj ve tvaru háku.
Všude kolem nacházím stopy zaschlé krve. Spousty jich vidím na špinavé podlaze hlavně v místech kolem zašlých podstavců z kachliček, kolem toho posledního je tato tmavě červená kaluž snad největší.
Zadní stěna je celá zaplněná otevíracími boxy s páčkou na straně. Tuším, že valná většina z nich v sobě ukrývá jen další tělo.
Místo na posledním pitevním stole je prázdné, to totiž ještě před chvílí patřilo mně.
V tom okamžiku se mi zrychlí dech a srdce se rozbuší jako o závod. Dostávám se do hlubokého šoku, jen několik vteřin poté se ze mě vyletí další výkřik.
Jsem sama. Dvě rozřezaná těla, skříně plné mrtvol…a já. Můj Panický strach ze smrti nad mým chováním přebírá definitivní kontrolu.
Kdesi ve stěně registruji východ, hned v zápětí běžím k němu a snažím se dostat ven. Křičím, že nejsem mrtvá! Že je to všechno obrovský omyl. Chci, aby ta noční můra konečně skončila. Z plných plic volám o pomoc, pěstmi silně bouchám do zamčených dveří, ale vše je marné, nikdo mě neuslyší…Z očí mi tryskají zoufalé slzy.
Točím se kolem dokola a couvám dál od středu místnosti. Tu náhle prudce do něčeho narážím a než se stačím ohlédnout, pociťuji na svém rameni cizí dotek. S hrůzou ze sebe dostanu poslední jekot, než se mi leknutím srdce zastaví docela a mé tělo dopadá na studenou podlahu.
Doslov
Druhého dne našli uprostřed márnice mrtvou dívku. Ležela zabalená do čistě bílého plátna a všude kolem ní byly rozházené osušky, spadené z jedné z vrchních polic. Policie zavolaná na místo si tento jev nedokázala vysvětlit, Až soudní pitva prokázala, že pravá příčina smrti nebyla rána do hlavy, avšak zástava srdce. Případ byl nakonec uzavřený s tím, že na místě činu, kde byla původně zavražděna, došlo jen k chybnému úsudku, který patolog ještě nestačil ověřit.
Za několik dní poté se konal pohřeb
Nikdo však netušil, že ona dívka byla po převozu do márnice ještě na živu…

Hodnotenie Sherylin Lee


Nesnažila som sa nájsť žiadne chyby a určite sa nebudem zastavovať na prkotinách (boli nejaké?) a chytať autorku, Veru, za slová.

Dobre sa to čítalo. Človek by už povedal, že na svete sú len talentovaní ľudia, ak by sme robili vyhodnotenie blogerov, ktorí nám zasielajú svoje minidielka na hodnotenie. Zopakujem to, čo stále (už si pripadám ako taký papagáj). Text bol logický, vedela som ako to vyzerá na mieste, kde sa dej odohrával, dokonca som vedela aj to, aké má pocity naša hlavná postava. Celkovo sa mi nápad páčil a autorke gratulujem. Zvládla to.

No, či to bolo hororové? Ja vlastne ani neviem, či sa veľmi hororové dielo dá vtesnať do 500 slov. Báť som sa až tak nebála (skôr o tú postavu)) aj keď sa to odohrávalo na hnusnom mieste (tie mŕtvoly, fuj). Páčila sa mi scéna, kde sa jej čosi dotklo. Veľmi dobrý nápad s utierkami. Mám rady príbehy s nečakaným vysvetlením. No skôr som premýšľala nad tým, že ako ju mohli určiť za mŕtvu. Viem, že sa to v minulosti stávalo, ale neviem, či by sa niečo takéto mohlo prihodiť aj v súčasnosti. A ďalej nie som si istá ani tým prostredím, či by v márnici bola krv. Ja som si márnicu predstavovala inak ako pitevňu. Ale toto sa nestalo iba pri tomto diele. Každý z daných autorov sa viac inšpiroval americkými filmami, ako typickými slovenskými márnicami, kde umiestnia nebožtíka do truhly a dajú ho do mrazničky, aby sa do pohrebu nerozložil (ináč nie je to príjemný pohľad, niektorí sú po vytiahnutí takí namodralí).

K veci. Sú to iba maličkosti, ktoré ako "neodborník" neviem posúdiť. Väčšinou sa ako autorka snažím o takých veciach nepísať, pri ktorých nie som si istá, či sa môžu stať. Ak je však Vera presvedčená, že to takto mohlo byť, neberiem jej to.

Ešte sa vyjadrím k záveru. Minule som sa rozprávala s jedným kamarátom, kde sme rozoberali, ako lekári vedia zistiť, kedy človek umrel. Myslím si, že podľa "stuhnutosti" , krvi, baktérií... a čo ja viem čoho. Na Slovensku to robia odhadom. Ak však ide o vraždu a podobne, tak to robí súdny znalec ( a taký je len vo väčších mestách). Telo po úmrtí stuhne. Ja som to už sledovala u zvierat, keď mi umreli v ruke (nie som vrahyňa, boli choré). Za živa boli ich telíčka podajné, mäkké. Keď umreli, vyzerali akoby dostali kŕč a ich telo po zopár minútach bolo tvrdé. Skoro ako z kameňa. Nechápem, ako mohli hrdinku určiť za mŕtvu. Ku každému mŕtvemu zvykli zavolať obvodného lekára (na Slovensku) alebo iného lekára, ktorí ho ešte "vyšetrí."

Preto neviem, či by príbeh obstál z hľadiska logickosti, i keď boli prípady, keď ľudia akože umreli a neumreli. No viac mi nesadne ten záver:

Případ byl nakonec uzavřený s tím, že na místě činu, kde byla původně zavražděna, došlo jen k chybnému úsudku, který patolog ještě nestačil ověřit.

Za několik dní poté se konal pohřeb
Nikdo však netušil, že ona dívka byla po převozu do márnice ještě na živu…

Znalci by sa predsa mali vyznať. A ak chybný úsudok poukázal na to, že umrela na následky úderu do hlavy a ten správny, že na infarkt, určite by sa dal určiť aj približný čas úmrtia.

Ináč dielo bolo príjemné na čítanie (ako stále ;D), len netuším, či by sa to mohlo skutočne takto stať. Vytknúť okrem tohto skutočne nič neviem a ani nechcem, pretože Vera nielenže má talent, ale vo veľkej miere sa jej darí vždy napísať príbehy, ktorým sa dá ťažko niečo vytknúť. Z chýb, ako som si všimla sa poučí a poskytuje kvalitne spracované články. Len tak ďalej.

(Pozor na to, či sa to môže skutočne takto stať! Odporúčam si to overiť.)

Hodnotenie Beatrix

Máme tu tretiu poviedku a opäť celkom odlišné spracovanie zadaných kritérií. Dodržané boli všetky, hoci o žánri (horor) by sa opäť dalo polemizovať. Situácia je strašidelná iba v určitej (neveľkej) časti poviedky, no opäť uznávam, že napísať horor na 550 slov nie je nič jednoduché.

Páči sa mi Verin štýl písania. Jej opisy sú zaujímavé a prirodzené, ponúkajú dosť podrobný obraz miest a udalostí, ale nepôsobia ťažkopádne. Jednoducho pri ich čítaní vôbec nepociťujem chuť preskakovať riadky. :)

Gramatické chyby som si nevšimla (ale čeština nie je môj jazyk, čiže to treba brať s rezervou), štylistické vlastne tiež nie. Jednej vete však nerozumiem:
"Plíce se mi roztahují a cítím, jako bych do nich opět mohla nasát kyslík." - pľúca sa tuším rozťahujú práve pri samotnom nádychu, takže nechápem, čo tá veta znamená. Okrem toho je dýchanie inštinktívna záležitosť, netreba nad ním vôbec rozmýšľať. Vo chvíli, keď by bol nádych možný, nadýchla by sa (bez toho, aby si najprv uvedomila, že to môže urobiť).

Ďalej hrdinka vraví, že posledné, čo si pamätá, je tupý úder do hlavy. Predpokladám, že to musel byť riadny úder, lebo s nejakým malým škrabančekom by ju asi do márnice nedoviezli (je otázne, či by sa to mohlo stať tak či tak, ale... chyby sa dejú, všetko záleží od okolností - napríklad od toho, kde sa to stalo, v akej krajine. Neverím, že by k tomu mohlo dôjsť v Európe, ale v krajinách tretieho sveta možno aj áno. Takéto veci si ale treba vopred zistiť). To znamená, že pravdepodobne má otras mozgu. Ak aj nie, hlava by ju aj tak svinsky bolela. O tom tam však nie je nijakej zmienky.

K množstvu krvi, ktoré je v márnici - neviem, ako dlho trvá, kým krv celkom zaschne a človek prestane krvácať, ani koľko času môže prejsť od úmrtia po ocitnutie sa v márnici. Ale nezdá sa mi, že by tam boli kaluže krvi. Istá si však nie som, nikdy som v márnici nebola. :) Našťastie.

Mám aj určité pochybnosti o tom, či človek od ľaku ozaj môže zomrieť. Pokiaľ má problémy so srdcom možno áno. Moje poznatky z biológie tak ďaleko nesiahajú. Takéto veci by si autor každopádne vždy mal overiť, keď ich chce použiť v diele.

Záver:


Problém vidím vlastne len v otázkach ohľadom faktov. Sama na ne neviem s istotou dať odpovede, preto ani neviem usúdiť, či sa autorka naozaj zmýlila, alebo nie. Niektoré veci mi jednoducho pripadali nevierohodné, ale nemôžem s istotou tvrdiť, že sú nepravdivé. Ak si to však autorka vopred pozisťovala, v poriadku, nič som nepovedala. :)
Ako som povedala v úvode, páči sa mi, ako Vera píše. Okrem vyššie spomenutých otázok jej nemám čo vytknúť, nič ma nerušilo, nič mi neprekážalo. Poviedku som si užila a vcelku ju hodnotím pozitívne.


Autorku tohto článku nájdete na tomto BLOGU.
Ak neviete o čo ide a tiež by ste sa chceli zúčastniť tohto projektu,
kliknite na ikonku:

Ani jedna z nás autorke z gramatickej a štylistickej stránky nemala čo vytknúť,
link na opravené dielo teda nebude, keďže sa žiadne opravy nekonali.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vera Vera | Web | 10. října 2012 v 20:30 | Reagovat

Děkuji moc za ohodnocení a jsem vám za něj moc vděčná! :) :)
Když jsem si četla tvoje dodatky před povídkou, popravdě jsem měla z hodnocení docela obavy, ale teď už vím, že jsem se vcelku bála zbytečně :)
S tím, co jste mi vytkli souhlasím a uvědomuji si to. Vlastně mi to nepřipadalo věrohodné ani když jsem tu povídku psala, ale jiný způsob, jak dostat člověka do márnice a následně ho probudit, mě nenapadl a vím, že jsem si to měla raději lépe promyslet.

no, s tou krví uprostřed márnice -  popravdě nevím, jestli jsem místo toho omylem nepopsala pitevnu :D Vlastně jsem prostředí tak trošku převzala z jednoho obrázku na internetu. také jsem tam nikdy nebyla (a doufám, že se toho nikdy ani nedožiji)

Díky vaší kritice jsem si uvědomila, jak moc jsou fakty v povídce důležité! DĚKUJU ZA TO! :)
Určitě se zase zapojím do další části projektu :)

2 sherylinlee sherylinlee | E-mail | Web | 11. října 2012 v 9:13 | Reagovat

[1]:Nie, neboj. To bolo len také "všeobecné". Niežeby sa niečo stalo alebo podobne, len rada niektoré veci pripomínam, pretože ľudia (vo všeobecnosti) majú tendenciu pozerať na veci z pohľadu: je to samozrejmosť. Aj keď nie je :).

No, ako som už spomínala, literárny pôžitok som mala. Písať vieš, to sa Ti nezaprie :). Vierohodnosť. To je taká vec na debatovanie. Niekedy ani tým nie som si istá, s čím som si obvykle istá. Snažila som sa to podať prostredníctvom skúseností, ale nie som si istá tým, čo som napísala. Neviem, ako vyzerajú márnice inde, viem len to, ako vyzerajú na Slovensku...

Dúfam, že aj najbližšia téma Ťa zaujme :). Mám rada Tvoje príspevky :).

3 Melanie Melanie | Web | 11. října 2012 v 18:09 | Reagovat

Taky mi to v márnici připadalo spíš jako na pitevně. Jsem fanynka kriminálek a tak, takže trochu vím, jak to vypadá v márnicích a na pitevnách a jaký je mezi tím rozdíl. Kdybych uměla líp psát horory, určitě bych něco napsala (kruci, zrovna mě napadl tak skvělej námět na příběh na tohle téma, i když by to moc hororový nebylo! Proč mě to vždycky musí napadnout až po termínu?). :)

4 Liss Liss | Web | 11. října 2012 v 20:09 | Reagovat

Myslím, že doba úmrtí se odhaduje podle chladnutí jater, ale nezdá se mi ta věc s úderem do hlavy, který si pamatuje. Pokud by ji někdo třískl tak, že by ji považovali za mrtvou, měla by asi větší amnézii a tím pádem by si nejspíš nepamatovala ani samotný úder. Ale nechci, aby to vyznělo nějak urážlivě, ale kdyby to autorka chtěla použít ještě jindy, tak je každá informace dobrá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všetky práva vyhradené.