Projekt kritika: Sám v márnici

11. října 2012 v 22:34 | Sherylin Lee a Beatrix |  Projekt kritika


Tentokrát sme hodnotili dielo od Jannie.



Sám v márnici!




Petr vlastně ani netušil, co na tom podivném místě dělal. Vypadalo to tady jako v nemocnici. Všude kolem něj se rozprostírala oslňující běloba. Nepamatoval si, jak se sem dostal, procitl z hlubokého spánku a jeho mysl zahalovala mlhavá rouška nevědomí. Chtěl pryč, ale neznal cestu. Navíc mu neměl kdo poradit; nikde nebylo ani živáčka. By tam sám.


Zaujaly jej dvojité dveře na samém konci chodby. Nijak se nelišily od těch ostatních. Nějakým záhadným způsobem jej ale lákaly. Vstal a zatočila se mu hlava. Pocítil podivnou únavu, avšak pomalu se plížil dál.


Vstoupil dovnitř. Nejdříve byl zmatený, pomalu si zvykal na všudypřítomné šero. Potom si však uvědomil, na jakém místě se to octl a přidušeně vykřikl. Kam jen dohlédl v matném světle skomírající žárovky, všude se nacházeli podlouhlá lůžka na kolečcích. Na každém z nich leželo nehybné lidské tělo. Kolem se vznášel těžký mrtvolný puch. Byl v márnici!


Trvalo dlouho, než se ochromen odhodlal udělat pár kroků vpřed. Pomalu procházel mezi lůžky a přejížděl po nich očima. Pokaždé spatřil ten samý výjev. Mrtvolu s dírou v hrudi, jak jim někdo vyřízl srdce. Byly to ženy i muži. Každému z nich se v očích zračil výraz čirého děsu. Každý z nich měl na zápěstí papírový náramek se svým jménem.


Pocítil strach a tak se otočil k úprku, ale uvědomil si, že již není sám. Za dveřmi se ozývaly rozzuřené hlasy, ženský křik a drnčení koleček. Zvuky potyčky. Nevěděl, co dělat, ale rozhodně nechtěl, aby ho tu takhle přistihli, ať to byl kdokoliv. Právě včas se vrhl za jedno z lůžek, jehož prostěradlo bylo sesunuté na stranu, takže ho částečně zakrývalo.


V tom kamžiku zaslechl ránu, jak lůžko narazilo do otvíracích dveří a kodrcavě vjelo dovnitř.


"Jak máme pracovat, když sebou tahle hází!" sykl tvrdý mužský hlas. Ozvaly se vzpíravé zvuky.


Pomalu vykoukl zpoza mrtvoly na lehátku a spatřil hrůznou scénu. Na lůžku, jež před sebou tlačil vychrtlý mužík v bílém zakrváceném hávu, ležela připoutaná žena. Byla mladá, sotva dosáhla dospělosti. Měla na krátko střižené černé vlasy, jež se jí ježily do všech stran. Byla štíhlá a drobná, neměla proti provazům, jež ji poutaly šanci. Přesto sebou odhodlaně házela sem a tam, až se jí zařezávaly do kůže. Vzpurně ječela, zahlédl na jejích tvářích slzy.


Zkrotit se ji pokoušely dva mohutní svalovci s rozzuřenými výrazy v ošklivých tvářích.


"Nemůžeš čekat, že půjdou dobrovolně, ty idiote!" vzkřikl mužík v zakrváceném hábitu, jež se Petrovi ani v nejmenším nelíbil. Dlouhán se na něj zamračil a něco si zamumlal pod vousy.


"Přejdeme k činům." řekl mužík a mnul si ruce. V jeho obličeji se objevil zákeřný škleb. "Můj hák!" přikázal a natáhl dlaň. Petr překvapením vykulil oči, když mu dlouhán vložil do ruky dlouhý kovový hák s nabroušeným krotem. Žena na lůžku sebou zazmítala ještě zuřivěji. Nikterak jí to však nepomohlo. Rozmáchl se, aby ji umlčel, v tom okamžiku Petr vyskočil ze svého úkrytu.


"Nechte ji." zahřměl. Nikdo však jakoby jej neslyšel.


Ozval se srdceryvný skřek a odporný mlaskavý zvuk, jak se hák zabořil do ženina těla. Petr se otřásl odporem, nedokázal ale od scény otrhnout oči. Muž jí zabodl hák přímo do hrudi! Nyní s ním všemožně kroutil a škodolibě se pochechtával při pohledu na ženin bolestný výraz ve tváři. Potom trhl rukou a všude kolem se rozprskla krev. Dlaní z jejího těla vyjmul pumpující lidské srdce, z něhož v čůrcích kapala na podlahu krev.


Petr zděšeně udělal krok vzad, ohlédl se a spatřil mrtvolu muže s hnědými vlasy a bledou pletí, jehož si předtím nevšímal. Podíval se pozorněji a z hrdla se mu vydral výkřik. Nemohl tomu uvěřit. Papírová jmenovka na zápěstí to však potvrzovala.


Pomalu sklonil hlavu a rukama si odkryl bundu, již měl na sobě. Prsty nahmatal prohlubeň a polkl. V hrudi mu zela díra. Nyní už věděl, proč jej skupinka neslyšela a dál pokračovala ve vraždě. Ta mrtvola na lůžku...byl totiž on!




Hodnotenie Sherylin


Jannie skoro dokonale splnila to, čo bolo zadané. Nami zadané slová boli použité nenásilne, rozpätie bolo dodržané, ukončenie ako sa na jednorazovku patrí. Zaujímavý dej s dobrou pointou. Vedela som, kde sa postava nachádza, čo robí, na čo myslí, čo vidí, a aké má pocity.

Nebudem sa snažiť vytknúť nič, lebo v podstate nemám, čo vytknúť. Len sa mi zdalo divné, že na "vybranie" srdca použil dotyčný, pán psychopat, hák. Taký orgán je na čiernom trhu dosť žiadaný a myslím si, že takto by srdce znehodnotil (možno to boli iba masový vrah, ktorý srdce vyberal z akéhosi divného popudu, ale skutočný psychopat, si všetko naplánuje, nezhromažďuje mŕtvoly). Z textu to neviem vyvodiť, ale ani to nepokladám za podstatné. Ak použil hák, tak ho použil. Nie som si istá už len tým, či by ho dokázal vybrať. V sérii kosti bolo spomenuté, že na vybratie takého srdca treba okrem sily aj riadny nástroj, s ktorým sa vyreže. Pravdepodobne narobil na tele viac škody a trvalo to kus dlhšie hlavne vďaka rebrám, ktoré vo "vyťahovaní" srdca bránili. Najprv by asi mal "prestrihnúť" kosti alebo podobne. Zaujímavé je aj to, že vedel mená obetí. Chápem, kvôli nedostatku slov sa nedá všetko vysvetliť. Ináč to nie je veľmi na pozastavenie (predsa v takomto krátkom žánri sa nedá všetko vyklopiť).

Báť som sa opäť nebála, ale myslím, že ak by autorka mala viac priestoru, začala by som sa určite obávať. Zatiaľ to vidím na dobrý triller (riadne psycho).

Celkový dojem

Jednorazovka sa mi páčila. Dobré prepracovanie, dobrý nápad, akurát márnica takto nevyzerá. V prenesenom zmysle možno, no mne to pripomína zakaždým viac pitevňu alebo nejaký sklad mŕtvol, či polohrobku. No všetky autorky to zobrali z podobného hľadiska ako aj Jannie. Ak by to šlo do súťaže, iba za nedodržanie "pokynov" by som strhávala body, určite nie za prepracovanie.


Hodnotenie Beatrix



Aj v tejto poviedke boli dodržané všetky kritériá, až na horor. Objavila sa síce krv a nechutné scény, no strach sa u mňa nedostavil. (Mimochodom, čo som sa ja naučila pri čítaní týchto poviedok: napísať horor je oveľa ťažšie, než som myslela)
Zadané slová boli použité nenásilne (snáď okrem háku, ku ktorému sa ešte dopracujem), ani som si pri čítaní neuvedomila, že tam sú, čo je rozhodne pozitívne. :)

Gramaticky a štylisticky to bolo opäť v poriadku, aspoň mňa nič zvlášť nerušilo. Našlo sa pár preklepov, ale nič, čo by ovplyvnilo môj celkový názor.

V tejto poviedke nám bol poskytnutý dokonale odporný obraz. :) Tento odporný obraz autorka aj dobre opísala, z tohto hľadiska jej nemám čo vyčítať. Smradľavá márnica, mŕtvoly a pumpujúce srdce vytrhnuté z tela... vôbec som sa netúžila ocitnúť na hrdinovom mieste.
Toto bolo dobré.

Prekážalo mi skôr, že poviedka je akoby vytrhnutá z kontextu. Iste, nemusí byť všetko vysvetlené, niektoré veci môžu ostať otvorené, aby si ich čitateľ sám domyslel. V tomto prípade toho bolo na môj vkus priveľa, nebolo vysvetlené dokopy nič (okrem toho, že hrdina je duch a vyrezali mu srdce).
Je tu hlavne otázka: Prečo to tí ľudia robili?
Zaujímavé vysvetlenie by bolo, že tých ľudí tam brali na orgány - ale to by určite srdce nevyrezali narýchlo nejakým hákom (silne pochybujem o tom, že by potom ešte bolo použiteľné).
Alebo mohlo ísť o nejakú sektu šibnutých požieračov sŕdc, alebo....čo ja viem čo. Možností je ozaj dostatok.
Nemuselo by to byť úplne vysvetlené (vzhľadom na limit slov by to asi ani nešlo), ale niečo treba naznačiť. Ak sa to spraví šikovne, je to niekedy ešte omnoho lepšie, než uzavretie.
Ale bez akéhokoľvek náznaku nejakého dôvodu to pôsobí trochu nepremyslene.

Ďalej celkom nerozumiem, prečo potrebovali dvoch svalnatých chlapov, aby zvládli jedno spútané dievča. Prečo ho jednoducho neomráčili? Alebo rovno nezabili? (či potrebovali to srdce úplne čerstvé? Alebo im išlo aj o jej bolesť?)

Nikdy som nikomu nevyberala srdce (aké prekvapivé :D), ale myslím, že to nie je také jednoduché - je predsa chránené hrudným košom. Samozrejme sa mohli "načiahnuť" popod rebrá (teda ísť zospodu, neviem, či som to napísala dosť jasne), ale potom by hrdina nemal dieru v hrudníku, ale pod ním.
To je iba taká malá poznámka. Možno sa to dá aj spôsobom, ako to bolo opísané (ako sme hovorili k predchádzajúcej poviedke - treba si všetko vopred overiť).

Aký je teda záver?

Napísané to bolo pekne, ale mne osobne chýbali vysvetlenia. Keď vôbec netuším, čo sa vlastne deje, ťažko mi je vžiť sa do deja. Pritom akcia bola popísaná dobre (myslím tú chvíľu, keď začul hlasy za dverami, ukryl sa, tamtí ľudia vošli dnu...) a celkovo sa to dobre čítalo.
Jednoducho som na konci rolovala stránku a hľadala pokračovanie, poviedka mi nepripadala uzavretá, aj keď pointou bolo, že hrdina je duch.
Je to škoda, zakomponovať nejaké vysvetlenie by totiž nebolo vôbec ťažké (ako som už povedala, hneď sa ich aj viacero ponúka) a podľa mňa by to poviedku zlepšilo.


Ak by ste sa tiež chceli zapojiť do tohto projektu,
viac informácií nájdte po kliknutí na ikonku:


Dielo si môžete prečítať TU.
Stiahnuť sa ho dá TU.

Autorku článku nájdete na tomto BLOGU (prosím autorku zadať v komentári jej blog,
pretože nechcem omylom odkázať na iný).



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 meum meum | Web | 13. října 2012 v 10:34 | Reagovat

Děkuji vám oběma za kritiku, opravdu si vážím vašich názorů:) je pravda, že jsem toho spoustu nevysvětlila, možná to bylo tím, že jsem to psala na poslední chvíli, a tak jsme se nad tím příliš nezamýšlela, možná tím, že nemám ve zvyku o svých povídkách sáhodlouze přemýšlet. Je to jistě chyba, ale jsem strašně roztěkaný člověk a nikdy nevím kam dřív skočit, i když mám doopravdy spoustu času. Věřím, že mi vaše rady opět něco nového přinesly a určitě se zapojím i do dalších témat :) Díky.

2 Beatrix Beatrix | E-mail | Web | 14. října 2012 v 11:00 | Reagovat

[1]: Ak sme ti nejako pomohli, tešíme sa. :) Rovnako aj na tvoje ďalšie príspevky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všetky práva vyhradené.