Projekt kritika: Looserka vs. futbalista

21. listopadu 2012 v 10:56 | Sherylin Lee a Beatrix |  Projekt kritika
Znovu sa hlásime po dlhom čase. :)
Obe momentálne máme viac práce, než by sa nám páčilo
a akosi málo voľného času.
Nastala však chvíľa nového hodnotenia, a to konkrétne poviedky Looserka vs. futbalista.










LOOSERKA & FOTBALISTA

3. května

Milý deníčku,

Dneska už to nemohlo být horší. Skoro jsem měla na háku nejpopulárnějšího kluka na škole, Jasona DiLaurentise a všechno se jako obvykle pokazilo.

"Čau, Lilly," pozdravil mě, když jsem si rovnala sešity ve skříňce a třídila testy z celého školního roku. Podívala jsem se na něj naprosto šokovaně (nejoblíbenější kluk naší střední pozdravil mě, looserku!), když jsem ze sebe vyloudila úsměv; musela jsem vypadat fakt rajcovně, když jsem v tu chvíli zapomněla na svá rovnátka a to, že jsem k obědu měla topinky s česnekem a od té doby jsem si nečistila zuby.

"Ahoj, Jasone," spustila jsem a zrudla jako rajče. "Co tě přivádí… sem?"

"Vlastně jsem si říkal, jestli bys mi nepomohla s úkolem z matiky," odpověděl. "Při hodině jsem si všiml, že jsi docela dobrá."

"Myslíš?" zářila jsem. "No jo, není to tak těžký, když dáváš pozor…" Najednou jsem si uvědomila, co jsem to vlastně řekla… Jasonovi DiLaurentisovi! "Uhm, chtěla jsem říct, že je to nuda, ale mnohem fádnější je jen tak sedět a čekat na vlaštovku od kluka, kterýho nemám." Ušklíbla jsem se a zavřela skříňku, přičemž jsem se snažila pobrat všechny popsané papíry s většinou vynikajícími hodnoceními, ale všechny se rozlétly po chodbě.

"Ale sakra," zaklela jsem.

"Byly to důležité práce?" zeptal se Jason.

"Písemky z celého roku. Tak nějak si je všechny skladuju a když je potřeba, zopakuju si s nimi všechno, co jsme se učili."

"No, tak to je budeme muset sesbírat." A tak mi pomohl najít do jedné, až jsem si všimla svého projektu, na kterém jsem pracovala minulé pololetí. Celý projekt mi dal docela práci a i když mě nenapadalo, na co bych ho ještě mohla potřebovat, chtěla jsem jít a sebrat ho. Jason byl rychlejší, sehnul se pro papír v tu chvíli, kdy jsem se sehnula já. Najednou jsme se tloukli hlavami, ale u mě to vyvolalo smích. "Kde máš helmu, fotbalisto?" chechtala jsem se. Jason místo toho vzal mou práci do ruky a přečetl název:

"Mikroby a jiné organismy? Myslel jsem, že něco takového se probírá tak… v pátý třídě," konstatoval.

"Opravdu jsi fotbalista," usoudila jsem, vzala mu svůj projekt z ruky a zastrčila ho do tašky. V tu chvíli jsem zvedla hlavu, stejně jako on a podívali jsme si do očí. No jo, tak má holku, ale ta vypadá jako vystřižená z magazínu, jenomže tak s půl tuny mejkapu navíc. Kromě toho to byla mrcha a nejednou jsem si říkala, že kdybych mohla, polila bych ji benzínem a zapálila. Ona byla důvodem, proč Jason nechtěl chodit s žádnými jinými holkami. Neviděl to, co ostatní ano. Byl do svojí princezničky zamilovaný. Jenomže… on se na mě tak hezky podíval, až to ve mně vyvolalo naprosto výjimečný pocit. A naše obličeje byly jenom kousek od sebe!

Vtom mi zabzučel mobil v kapse a všechno zkazil. Trhla jsem sebou a vyskočila na nohy. Málem jsem roztrhla vzteky kapsu a přečetla si SMSku od mámy.

AHOJ, ZLATO. PROSÍM TĚ, ZABĚHNI PO ŠKOLE DO ČISTÍRNY, MÁM TAM TU SVOJÍ RŮŽOVOU ZÁSTĚRU. TU SE ZVONEČKAMA, VÍŠ KTEROU, ŽE ANO? DÍKY. PAC A PUSU. MÁMA

Ach mami… říkala jsem si.

"Tak co? Zajdeme někam do cukrárny a tam bys mi s tím úkolem pomohla?"

"Jasně, ale nejdřív musíme udělat zastávku v čistírně. Porouchala se nám pračka a máma tam potřebuje vyzvednout zástěru."

"Jasně. Žádný problém." No, tak jsme šli. Cestou jsme si povídali o celkem nezajímavých věcech. Zjistila jsem, že Jason není ani zdaleka tak zábavný, jak se zdá. Mluvil se mnou o tom, jak by si přál být fotbalistou a že by potřeboval nějaké roztleskávačky. Nechápala jsem, proč mi to říká, když musel naprosto čitelně vidět, že na to zdaleka nemám postavu, takže na co narážel? To jsem nezjistila. Než jsme vůbec dorazili k čistírně, všechno se pokazilo ještě víc. Potkali jsme totiž mou chůvu, která se o mně starala, když mi bylo sedm.

"Lilly!" zvolala. "Ty jsi ale vyrostla!" Na to nemusela moc upozorňovat, protože měřím jen sto padesát pět centimetrů, pomyslela jsem si.

"Zdravím, Mary," odpověděla jsem.

"Kam se chystáš?"

"Do čistírny pro máminu zástěru. A pak do cukrárny."

"Dávej pozor, Lilly, aby z tebe samotné nebyla kobliha!" Už v okamžiku, kdy nám vstoupila do cesty, jsem se začala vařit. Zvlášť poté, co zdůraznila mou postavu.

"No, abychom šli, co, Jasone?" obrátila jsem se na Jasona.

"Ach! Tohle je TEN Jason?"

"O čem to mluvíš?"

"No přeci ten, o kom jsi mi vyprávěla tehdy na posezení…"

"Ty jsi o mně někdy mluvila, Lilly?" podivil se Jason a nadzvedl obočí. Jistě, nebylo tajemstvím, že se tento kluk líbil každé holce na škole, ale v tu chvíli jsem nevěděla, co říct, jak se zachránit.

"To ne! To jsem asi neměla říkat, že?" zaúpěla Mary. Věnovala jsem jí rozhořčený pohled, na Jasona jsem se ani nepodívala a rozběhla se pryč. Vztekala jsem se a brečela… Není to fér!



4. května

Milý deníku,

Jason mi dělá naschvály. Nevím proč, ale dělá. Dneska mi při matice přišlo pět vlaštovek. Všechny byly od Lukase, kluka, co sedí v koutě, nemění si ponožky, smrdí a prdí si do ruky. Ve všech vzkazech bylo:



Autorkin blog nájdete TU

Hodnotenie Beatrix



Autorka dodržala väčšinu zadaných kritérií (úškrn jednorožca sa neobjavil, čo ma priviedlo k úvahe, že možno len ja mám pocit, že viem, ako vyzerá a zvyšok ľudstva len zdesene pozerá, že "čo to tá koza od nás chce?"), bol to denník (a teda pochopiteľne písaný v prvej osobe a minulom čase), dej sa odohrával na strednej škola, vyskytla sa ružová zástera, mikróby... a trapas na trapase. :)
K tomuto by som poznamenala jedine to, že sa mi zdalo, že tá chvíľa s projektom o mikróboch tam bola len preto, aby sa v texte nejako ocitli tie mikróby.
Inak bolo všetko v poriadku, aspoň z môjho pohľadu.

Čo sa týka gramatiky a štylistiky - ani tu nemám veľké výhrady, nevšimla som si žiadne hrozné chyby, ani príliš krkolomné vety. Tých pár vecí, čo som si všimla, som vyznačila v dokumente, ktorý nájdete po kliknutí na link na konci článku.
Každopádne je aj z tejto stránky všetko v pohode.

Dej je klasický "dievčensko-románový". Obyčajnému dievčaťu, podľa jej vlastných slov bez super postavy, so strojčekom a dobrými známkami, sa prihovorí krásny, žiadaný chalan a ona je z toho v siedmom nebi (hoci zámery chalana sú pochybné a vyzerá to skôr tak, že ju chce využiť, aby ho doučovala).
Aj konflikt je klasika - najprv mama prekazí "špeciálnu chvíľu" hrdinky s jej Adonisom, potom ju znemožní stará vychovávateľka... Dievča má jednoducho ťažký život.

Zasmiala som sa na hrdinkiných naivných nádejach, ktoré vyplynuli z jediného pohľadu do očí Jasona DiLaurentisa a spomenula si na časy, keď som bola presne taká istá. :D Takmer. Autorka to veľmi pekne vystihla.
Oceňujem záver, na ňom som sa tiež zasmiala. Hoci som ešte nestretla nikoho, kto by si prdel do ruky a dúfam, že ani nikdy nestretnem. :D

Tak by sme to teda mali vo všeobecnosti. Pristúpim teraz teda k hodnoteniu (TU sme rozpísali, ako presne budeme hodnotiť texty)


1. Dodržanie žánra - tu niet čo riešiť, žáner bol jednoznačne dodržaný. 1 bod
2. Logickosť textu - V samotnom deji som nelogickosti nevidela, akurát v jednej vete, ktorú som aj vyznačila v onom spomínanom dokumente, ktorý nájdete na spomínanom linku. :) Vcelku bolo všetko v poriadku, motivácie postáv tiež nemôžem kritizovať - pre mňa to vyzerá tak, že Jason chcel Lilly zneužiť na doučovanie (čo je hodnoverné) a ona z neho bola úplne paf a zle si to vysvetlila (čo je tiež hodnoverné :)). Znovu dávam 1 bod.
3. Zakomponovanie slova/slovného spojenia/vety - tu je to trochu problematické, mikróby mi pripadali umelo prilepené, úškrn jednorožca sa ani neobjavil, zato veta s benzínom mi sedela. Po zložitých matematických úvahách som dospela k záveru, že dávam 0,5 boda, keďže bola splnená iba polovica kritérií (jedno 100%, druhé vôbec, tretie napoly).
4.Téma - nuž, s témou je to tiež ošemetné. Ružová zástera sa tam síce ocitla, ale v podstate o ňu nešlo, bola iba vedľajším problémom, s ktorým sa hrdinka musela popasovať. Na druhej strane, ak by nebola šla do čistiarne, možno by nebola stretla vychovávateľku...takže ťažko posúdiť, akú dôležitú rolu tam zástera hrala. Naozaj témou poviedky však nebola. Preto sa znovu uchyľujem k 0,5 boda
5. Originalita/vtipnosť/sviežosť/proste to niečo nepomenovateľné navyše - toto mi asi najviac chýbalo. Poviedka bola pekne napísaná, štylisticky aj gramaticky v poriadku, dej maj svoju logiku, rovnako aj konanie postáv. No čosi takéto sa objavuje v každom treťom dievčenskom románe. Looserka je úplne na kašu z nejakého krásneho chalana, ktorý sa jej odrazu prihovoril, no odrazu jej na hlavu prší jeden trapas za druhým. Prekvapením pre mňa bol iba záver, teda denníkový zápis z ďalšieho dňa - ten sa vymykal "dievčensko-románovým" klasickým postupom (v takom románe by si z nej srandu veru nerobil, pretože by do nej bol nesmrteľne zamilovaný, práveže by ju bránil pred nejakým vtipálkom, ktorý by si z nej vystrelil). A keďže koniec naznačuje, že Jason naozaj nemal romantické úmysly v ktoromkoľvek okamihu, dávam 0,4 boda.

Ako to teda vyzerá v konečnom dôsledku? Ťažká matematika... z 5 bodov autorka získala 3,4. Nie je to zlé, no mohlo to byť lepšie - poviedka sa mne osobne páčila, akurát zadané kritériá neboli veľmi dôsledne dodržané, čo je škoda, pretože tým pádom body zbytočne šli dolu.

Čo sa týka originality - je dôležitá v každom diele. Nech aj námet nie je originálny, človek ho stále môže originálne spracovať. Ak to neurobí, je ozaj ťažké niečím ešte dielo odlíšiť od iných, jemu podobných. Na druhej strane viem, že dievčenských románov boli popísané stovky je ťažké vymyslieť niečo nové, nieto ešte na takom malom rozsahu, kde človek nemá možnosť rozviť zložitejší nápad a príbeh.

Vcelku však šlo o milé oddychové čítanie pre pubertiačky, z ktorých sa v tom mnohé môžu nájsť, prípadne sa aspoň škodoradostne zasmiať, že TAK ZLE sa im predsa len nevodí (a takú smolu nemajú), takže život predsa len nie je až taký čierny. :)

Autorke prajem veľa zdaru pri písaní.

Hodnotenie Sherylin




Začala by som kritériami:

Téma bola Mamina ružová zástera. Zástera síce bola spomenutá, ale mám pocit, že s témou to nemalo veľa spoločného.

Miesto: stredná škola. Toto bolo v poriadku. Dej sa väčšinou odohrával na strednej škole, ale nie po celý dej príbehu. Avšak záver nás opäť vrátil na strednú. Takže odbehnutie zo strednej nehodnotím, ako niečo, čo do textu nepatrí, skôr ako niečo, čo text ozvláštnilo.
Žáner: denník. Maximálne v poriadku.

Spôsob písania: 1. osoba, minulý čas. Tiež v poriadku.

Nutné zakomponovať: priamu reč (minimálne trikrát). Dodržané.

Rozsah: miera 700 slov ( s touto mierou rátajte, ako štandardnou), ak budete mať pocit, že potrebujete niečo ešte vysvetliť, tolerancia je + 150 slov). V tomto prípade bolo použitých 850 slov ak nerátame názov. Ako to dokázala dať presne takto?

Použiť slovo: mikrób. Použité. Dokonca som zabudla, že som ho sama dávala do zadania.

Použiť slovné spojenie: úškrn jednorožca. Chýba.

Použiť vetu: Ak by som mohla/ol, tak by som ho/ju poliala benzínom a zapálila. Použité.

Za dodržanie žánru získava autorka 1/1.

Logickosť textu 1/1.

Zakomponovanie slova, slovného spojenia, vety.
Dve boli dodržané, jedno slovo nebolo. Priemerovo som to vypočítala a zaukrúhlila 0,7/1.

Téma. Určite nebola hlavnou témou zástera, netočil sa okolo nej dej iba časť deja. Hodnotím to tak, že buď je téma dodržaná alebo nie je. Síce to tam bolo spomenuté, ale budem teraz nekompromisná. Dokonca to neviem hodnotiť, ani ako vedľajšiu tému, pretože dej sa netočil okolo zástery, ale okolo iných a iných vecí. Udeľujem 0/1.

Originalita/sviežosť/vtipnosť/tragickosť.
Mne osobne sa to páčilo. Nehovorím, že príbeh bol neviem ako originálny, skôr banálny, ale v tom dobrom slova zmysle. Rozosmial ma, pobavil ma, poľutovala som hrdinku. V závere som ostala znechutená tým chlapcom a myslím si, že som podobné diela, ako toto v určitom čase svojho dospievania vyhľadávala. Asi som ich čítala najmä preto, aby som vedela, že niekto je aj odo mňa trápnejší. V jednom čase, keď moje kamarátky si kupovali Kamaráta, čítala som sekcie: Najväčšie trapasy a bavilo ma to. Možno sa teraz vrátilo čosi z môjho starého zákerného ja, ale mne sa to páčilo. Akurát to nebolo veľmi originálne, preto udeľujem 0,7/1. Podobných tém bolo až-až. Chýbalo mi čosi, čím by som toto dielo vedela odlíšiť od miliónov ostatných (no vďakabohu tu nebol žiadny upír).

Som zástancom toho, že nedá sa všetko robiť dokonale a toto bodovanie je iba také naoko, aby autorka mala pocit, že nejako ohodnotená bola, ale v konečnom dôsledku dúfam, že si to nezoberie príliš k srdcu.

Dokopy odo mňa získava: 3,4 bodov, ale je to len môj subjektívny názor. Celkovo, ak by som neprihliadala na kritéria, dopadlo by to o kúsok lepšie. Áno, treba aj takéto diela. Nie príliš vážne, pre dospievajúce dievčatá. Hlboká myšlienka neprišla, ale ja som ju ani nečakala a preto som v konečnom dôsledku spokojná.

Mimochodom, bola som prekvapená, že slovné spojenie: úškrn jednorožca sa nepoužil. Možno autorka na to len jednoducho zabudla. Škoda. Vychutnala by som toto slovné spojenie v akomkoľvek texte už len preto, lebo je neobvyklé (a predstaviť si úškrn jednorožca je aj náročné).


Celkové hodnotenie:

Možno to vyznie neuveriteľne, ale hodnotenie od Beatrix som uvidela len teraz. Pozrela som si ho, aby som vedela ohodnotiť dielo aj hviezdičkami. Premýšľala som nad tým, že štvrtinu hviezdy je ťažké dať a 3,4 sa zaokruhľuje smerom dole. Áno, autorka dostala hodnotenie 3,4 bodov z 5, čo predstavuje vlastne tri hviezdy. Ja osobne si myslím, že je to dobré hodnotenie a nebyť toho, že nebola dodržaná téma, počet hviezdičiek mohlo byť aj 4, ba dokonca aj viac. No celkovo by to asi zmenilo celý dej príbehu.






Dielo doplnené o naše pripomienky
si môžete prečítať TU
a stiahnuť TU

Ak sa chcete dozvedieť viac o tomto projekte,
kliknite na ikonku:











 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vicky Vicky | Web | 26. listopadu 2012 v 14:30 | Reagovat

už jsem se těšila :D Moc děkuju, holky, rozhodně to pro příště pomohlo, a doufám, že další kritika bude! :D

2 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 19:07 | Reagovat

[1]: Ahoj Vicky. Určite bude, len ja neviem kedy. Je toho akosi na nás veľa. Najlepšie sa blogu darilo cez prázdniny, pretože sme mali spústu času a teraz nič nestíhame. Ja osobne sa cítim neverná a je mi tak ľúto, že nestíham, ale asi som toho zobrala priveľa na krk. :(

3 Mniška Mniška | Web | 3. prosince 2012 v 20:18 | Reagovat

Hola! po dlouhé době tu máme článek! A to už jsem se chtěla ptám po Sherylin, kam nám zmizela, dlouho jsem ji nikde nepostřehla :) Ale žiješ, tak je to dobrý.
Koukala jsem na to vaše zajímavé hodnocení, jste nekompromisní, tak to má při kritice být, ale musím uznat, že jste měly pěkně těžké zadání, obdivuji vůbec autorku, že se do něčeho tak náročného pustila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všetky práva vyhradené.